....zažít tu nervozitu před startem, tu atmosféru plnou energie, znovu myslet na "nepřepálit první kilometr" nebo naopak znovu nemyslet vůbec a užít si těch klapek na očích a vnímat jen tempo, znovu se hecnout a nenechat se předběhnout, znovu cítit plíce, jak snad vyskočí z těla, ten tlukot srdce vyplňující i konečky prstů, toužebně vyhlížet cíl a přát si zpomalit čas, poslední síly, o jejichž existenci v sobě jsme neměli ani jen tušení, vložit do závěrečného sprintu a ještě se přece jen pokusit být rychlejší než soupeř či soupeřka přede mnou, proběhnout cíl a cítit........jak je nám blbě od žaludku, jak nemůžeme popadnout dech, jak mnohdy pálí svaly, znovu slyšet tu myšlenku, že jestli mi to bylo třeba.......a pak se dech zklidní a cítíme, jak jsme šťastní....